Třetí příběh o vegetariánském drakovi se mi zdál o malinko slabší, ale jen ve srovnání s předchozími dvěma. Ale to není všechno. Herec - Kašpar, poněkud olezlý, neoholený, ve vyrudlém kostýmu s rolničkami - jakoby vystoupil ze Švankmajerova filmu.   

/zdroj: Zpravodaj Jiráskova Hronova č. 8 13. 8.1999/

Zvyřátka za to nemohou

Zvyřátka za to nemůžou v provedení turnovských Čmukařů. Jde o autorské zpracování zvířecích povídek Pavla Trauba. Dáda Weissová, Romana Zemenová, Jarda Ipser a Jan Baron Marek vyprávějí a hrají vším možným - vlastním tělem, plošnými loutkami, maňásky, hračkami, předměty. Hrají na stole, na krabicích, na paravánu i všude okolo. A nejenže hraji, ale také některé příběhy zpívají či rapují. Mají k dispozici kytaru a spoustu nejrůznějších cinkátek a bouchátek zavěšených na tyči po straně jeviště a kdykoliv připravených k akcí. Jednotlivé zvířecí příběhy, vlastně takové trochu novodobé bajky, se většinou daří výrazně pointovat (jen výjimečně se pointa rozpadá ve dvojí konec), jejich "chlupatost" (jak to pojmenoval Karel Šefrna) je tak akorát a nikde nepřekračuje míru vkusu. Takže jsme se ohromně bavili. Ale je pravda, že jednotlivě příběhy jsou v podstatě poskládány vedle sebe a na pořadí zas až tolik nezáleží. Inscenaci by jistě ještě prospělo, aby její tvůrci zapřemýšleli, zda jednotlivé příběhy ještě nepřeskládat a nepropojit tak, aby byl (vznešeně řečeno) vyklenut myšlenkový oblouk a vypointovány nejen jednotlivě příběhy, ale také inscenace jako celek. Přesto jsme dali ocenění "všem čtyřem Čmukařům za herectví v inscenaci", "všem čtyřem Čmukařům za písničky v inscenaci" a pochopitelně ocenili inscenaci jako celek. A také ji nominovali k postupu na LCH.

Alena Exnarová (LOUTKÁŘ 2 - 2007 str. 81)

Byl jednou jeden hovnivál a ztratil svou kuličku. A tak se ptal všech zvířátek, co potkal, zdali o ní nevědí, ale nikdo jeho kuličku neviděl. Až došel k moudrému dědovi tesaříkovi. Když se mu svěřil se svým problémem, odpověděl děda tesařík: "Vyser se na to!" A bylo po problému. Taková je jedna z typických bajek, které s fascinující civilností a nádherně chladným cynismem zpracovávají legendární Čmukaři ve své poslední inscenaci. Stačí jim několik krabic, pár maňásků a hraček, několik stoliček, stůl, dva hadry sloužící jako paravan a jednoduché perkuse. A přehršel nápadů. Nápadů prostých jak mucholapka a rázných jak rána kladivem do hlavy. Během ani ne hodinového představení odehrají a odzpívají tři herci - Jaroslav Ipser, Daniela Weissová a Romana Zemenová - řadu syrových, bolestných, pitoreskních "coolness" bajek ze životů tchořů, syslů,