Medvídek Pú nebo tak nějak

Tuto inscenaci nejde - naštěstí - zařadit pod jakékoliv označení. Je to zajisté dokonalý typ neinterpretačníhp divadla - jak také u Čmukařů jinak. Známá a oblíbená literární předloha je tu pouhým východiskem a pouhou (tvůrčímu záměru podrobenou) součástí jevištní realizace vynikají­cí a překvapující především svou složkou hereckou. Asi by se mohlo velmi snadně mluvit o jednotě sty­lu - ale mluvme raději o společném vědomí a spo­lečných schopnostech vést hereckou akci, herecký pohyb jakéhokoliv materiálu nad onou hranici, jež odděluje svět umělé znakovosti divadla od světa reálného. (Také se tomu říkává stylizace, ale za­se je to jen nálepka, trochu nepřesná.) Neboť to­to herectví je také naprosto autentické svým vnitřním postojem; nabízí trvale autentické spo­lečné stanovisko souboru spočívající v úsměvném (často lehounce ironickém, lehounce špičkujícím) poodstoupení od znázorňované reality. A skrze to­to poodstoupení prosvitá stále cosi jako úžas nad zázračnosti světa i divadla. S takovým herectvím - zvládajícím materiál jako nositele záměrného vý­razu - už lze dělat hodně. A tak tři loutky, štaf­le a tělesný materiál herců stačí na to, aby kdy­koliv a jakkoliv vznikly věrohodné postavy, pro­středí a situace. A přitom tato věrohodnost je stále jen modelem, znakem, symbolem skutečnosti; přitom stále je jasné, že to, co vnímáme, je al­ternativní skutečnost divadla.
Vrátíme-li se ovšem na základě celistvého modelu této divadelní, jevištní skutečnosti k literární předloze, pak zjistíme, že ve svém du­chu je tu přesně a adekvátně interpretována; že její smysl je představením sdělen. Vznikla  tak inscenace v mnoha směrech nadprůměrná.

Jan Císař

Kašpárek chodí pěšky

Tři "povídky" o Kášpárkovi mohou existovat samostatně a jedna je lepší než druhá. První si vypůjčila motiv z Fausta českých lidových loutkářů a ze známého poletování čertů Kašpárkovým poťouchlým pidluke a padluke. Zároveň jakoby vylezla ze staré knihovničky prvorepublikových loutkových her. Tohle a suchý humor obou protagonistů je zničující. Přesně vystavěné a při opakování zrychlující se situace spějí k jasnému konci, herci mě ale udržují v napětí, jsou stále o krok napřed. V další povídce se mění druh loutek - místo minimarionetek na drátku jsou tu maňásci s obrovitou javajkou. Dramaturgicky Čmukaři tentokrát vykrádají a parafrázují Durantyho. Znovu gejzír nápadů, všechno funguje přesně, prozrazuje zkušenost a invenci.Kašpárek, ačkoli nestojí o peníze, moc ani krásnou ženu je stejně zase nejchytřejší a spolu s myškami na to vyzrál.