V patře modřišické školy v jedné třídě, kde se normálně vyučovalo, byla vybudována stálá marienotová scéna. Hrávalo se na ni od podzimu do jara. Pod vedením Míly Fridricha zdejší mládež předváděla starší trochu upravené kusy klasického loutkářského repertoáru. Okolo roku 1975-76 přicházím já. Koukám a poučuji se, je to pro mne nové.

Před lety jsem se jako mladíček již s loutkovým divadlem setkal, v turnovském pionýrském domě pod vedením pana Šrajera, ale to bylo docela něco jiného. Soubor tenkrát ještě beze jména, obdržel nějaké pozvánky, a tak se účastníme několika odborných školení, pořádaných okresním kulturním střediskem. Trošičku se pokoušíme o zájezdová představení do nejbližšího okolí. Dá to řádnou práci zbudovat vždy v místě hraní z několika prken, praktikáblů a štaflí kukátkovou marionetovou scénu. Ale dospěli jsme k názoru, že když hru několik týdnů zkoušíme, je škoda hrát ji jen jednou. Během roku 1976 Míla pro pracovní vytížení naše řady opouští. Se všeobecným souhlasem zbývajících členů jsem postaven do čela souboru. Rušíme stálou scénu, budujeme novou přenosnou, universální. Zkoušíme několik krátkých hříček s maňásky. Převádím soubor od SSM(socialistický svas mládeže), který není na tuto činost zaměřen, pod Osvětovou besedu Modřišice. Tam dochází různé pozvánky na různá školení pro ochotníky, loutkáře atd., pořádané okresním nebo krajským kulturním střediskem. Čehož využíváme ke svému sebevzdělávání. Měl bych zaznamenat také několik jmen lidí kteří se u tohoto začátku motali. Ale nevím, nevím, zda si na všechna ta jména vzpomenu. Zkusím to. Již dříve zmíněný Fridrich, Košková, Petrnoušek, Šťastný, sestry Ďadourkovi, Jiřena, sestry Janatovi, Takáčová, Jachková, Flégr, Ferková později známá pod jménem Weissová. První písemná zmínka o posledně jmenované budoucí hvězdě amatérského loutkového divadla, je ze dne 5.12.1977, 15 hodin, klub Modrá hvězda, hrajeme: Příhody kmotra Lišáka a kmotra Zajíce, Sedm Simeonů, Tekoucí voda. Seznam námi spáchaných her uvedu na vzláštním listu. Je možno konstatovat, že již v prvopočátcích naší loutkářské činosti se občas pokoušíne o vlastní tvorbu. Ale první výraznější úspěch získáváme s hrou známého autora Jiřího Jaroše =Beránci a ospalý čert=. Jsme doporučeni na krajskou přehlídku loutkařských souborů v České Třebové (22.4.1978). Zde Daniela Ferková (Weissová) získává cenu za herecký výkon v již zmíněné hře a zároveň zjišťuje že je v jiném stavu. Ještě jedna významná událost se stala v České Třebové. Poprvé byl oficiálně použit název =ČMUKAŘI=. Doma sice místní lid loutkářům chodícím na zkoušky do školy, která stála v polích mezi dvěma vesnicemi, říkali čmukaři již dlouho. To podle bambulí na čepicích kterými se chránili před studeným větrem. Ale bylo to jen takové přátelské škádlení než název souboru. Povzbuzeni úspěchem nastalo období zkoušení, hraní, zájezdů, vdávání, ženění, vojenských služeb, odchodů starých a příchodů nových lidí. Někde kdesi v tomto období přestáváme zkoušet v modřišické škole. Příchody do studené třídy, shánění nafty a místní mladí nemají zájem o divadlo. Přátelské styky  s Osvětovou besedou, ale zůstávají velmi dobré. Nic nám nezakazují ani nenařizují. Jen koncem roku předkládám kratičkou zprávu o činosti souboru.