Lárk Íčičok
Výstavním exemplářem v naší sbírce samorostů jsou ČMUKAŘI. Hrají spolu už mnoho let (aniž jsou manželé), čas od času se jim soubor rozroste, čas od času zmenší, ale Daniela Weissová s Jarosla­vem Ipserem zůstávají, aby táh­li čmukařskou káru dál. Tak tomu bylo i letos. Sami dva zdramatizovali, zrežírovali, vy­robili i zahráli inscenaci LÁRK ÍČIČOK. Jsou to čtyři pohádky ze sbírky Kočičí král, kterou z pohádek anglických, skotských, irských a velšských do češtiny přeložil a pro nakladatelstvíAlbatros připravil Pavel Šrůt. Jsou to pohádky šťavnatě strašidelné a suše humorné. Šrutův překlad nám je navíc před­kládá v libozvučné lapidárnosti, v níž dokáže krásně rozvíjet synonymické variace i nonsens, jež ani češtině nejsou cizí. >Dramaturgická skladba čtyř po­hádek je perfektní: první z nich >— Kočičí král — je hrobnická anekdota, druhá — Dvě ses­try — horror o kouzelníkovi, který unáší do své sluje vese­lé děti, aby se mohl kochat jejich pláčem. třetí — nejdelší a dějově nejbohatší — pojednává o vdově a jejich třech synech putujících do světa za štěstím. Nechybí v ni Rodorovous, čaro­dějnice, nebezpečí, úklady ani happy end. A když je tím diva­delní čiše už naplněna a divák logicky podle všech konvenci chce srdečně zatleskat, přidají Čmukaři ještě „večerniček" — Pidipohádku s málem kanibalským koncem. Právě přídavek Pidipohádky dovršuje svrchova­nou rozmarnost, která je poci­tovým leitmotivem celé insce­nace. Hru uvádíme v tomto čís­le, takže se o ni nebudu dál šířit. Jenom chci připomenout, že Dada Weissová úvodem osloví dětské publikum a uvede anglic­ké pohádky s tím, že na rozdíl od našich jsou ukrutně straši­delné, protože anglické děti se hrozně rády bojí.

Třebaže je inscenace mobilní a skladná, scénicky je bohatá a funkční. Veliký, z látky rafi­novaně ušitý paraván s mnoha průvleky, kapsami či rozparky je výbornou variabilní scénou, kde mohou hrát oba herci v jednoduchých náznakových pře­vlecích (šátek, loktuše apod.), i z textilu vyrobené spodové lout­ky.

Jen přídavek — Pldipohádka — se hraje na dvou malých marionetových jevišťátkách, která mají herci zavěšena kolem krku. Oba herci s rozkoší zvládají všechny role, když je potřeba, vykouknou z paravánu „osobně", nebo v další roli, ale ne na dlouho, protože vzápětí musí být zpátky, aby se chopili ma­ňásků. Nezastírají, že jsou na všechno sami, ale ani to nezdůrazňují. Jsou dokonalí v nad­sázce i .zkratce. Ať jde o jemně ironizovanou lyriku, nebo řádně přitvrzený .kameňák", jejich vlastní český humor přebírá znaky našich představ o humo­ru anglickém. Je to jedno z je­jich zatím vůbec nejlepších představení. A není třeba dodá­vat, že u dětské poroty jedno­značně zvítězili. Už dávno jsme se my, dospělí, spolu s dětmi tak srdečně nezasmáli!